Dnešní svět je světem „stále výhodnějších“ půjček, úvěrů, leasingů… Ovšem situace pro dlužníka, který se snaží své dluhy splatit tak, že si k tomu půjčí další peníze, může být často velice obtížná. Dostává se do začarovaného kruhu, ze kterého asi není snadné únikové cesty. Ovšem institut, se kterým přichází insolvenční zákon od 1.1. 2008, může dlužníkům tuto cestu poměrně usnadnit. Jedná se o tzv. institut oddlužení.
Osoba, která řádně neplní své dluhy, je slovy zákona v „úpadku“. Pokud se bude jednat o fyzickou osobu, která nevykonává žádnou podnikatelskou činnost, hovoříme o tom, že je v platební neschopnosti – tzn. má 2 a více věřitelů a svoje závazky k nim neplní po datu jejich splatnosti po dobu delší jak tři měsíce. Je nutné také uvést, že podle insolvenčního zákona je možné postupovat pouze tehdy, pokud má dlužník 2 a více věřitelů (v opačném případě by bylo nutné postupovat formou exekuce podle exekučního řádu).
Postup je takový, že dlužník podá soudu na předepsaném tiskopise insolvenční návrh a společně s ním návrh na oddlužení. O tom, zda daná osoba je či není v úpadku, může rozhodovat pouze a jedině soud, přičemž podle insolvenčního zákona je dána věcná příslušnost krajských soudů. Tento soud na základě příslušných podkladů přezkoumá dlužníkovu situaci a potom buď vyhlásí úpadek anebo pokud návrh nesplňuje předepsané formální náležitosti nebo je nesrozumitelný či neurčitý, odmítne jej. V tomto případě jej usnesením vyzve k opravě či doplnění v určené lhůtě, která nesmí být kratší jak 7 dnů.
Pokud insolvenční soud rozhodne o úpadku, tak v rámci tohoto rozhodnutí rozhodne taktéž o způsobu jeho řešení, kterým může být v případě fyzických osob nepodnikatelů konkurz nebo právě oddlužení. Samozřejmě že pro dlužníka je výhodnější oddlužení, protože představuje možnost, že se dlužník „oddluží“ jednou pro vždy, pokud splní podmínky, které stanoví insolvenční zákon.
